O nás
Vznik: 1.9.1998   Počet her: 6   Pedagog: Eva Hošková
Počet loutek: 9   Počet představení: 32   Počet žáků: 10 dívek a 8 chlapců

V divadle Balbínek se při každém představení dělí studenti na dvě skupiny: jedna skupina vodí loutky a druhá čte text. Navíc ještě jeden student otevírá oponu a nasvěcuje scénu reflektorem. Druhý student se stará o kulisy a obstarává techniku (zvuk).

Historie

Stalo se to tak nenápadně. Jednoho jarního dne roku 1998 se v největší třídě naší školy (tehdejší Primě A) objevilo cosi podivného. Hromada prken a latí s několika kovovými předměty, šrouby a hřebíky. Učitelé brzy malým primánkům vysvětlili, že jde o rozložené loutkové divadlo.
To ale samozřejmě nebyl začátek. Takové loutkové divadlo se přece ve škole jen tak neobjeví. Onen báječný nápad, že by na naší škole mohlo vzniknout, vyslovil ředitel Ing. Václav Bláha. Jednoho dne, když potkal paní profesorku Evu Hoškovou s jejími malými loutkami, požádal ji, aby jeho nápad realizovala. Jenomže takové loutkové divadlo, to není jen tak! Musíte sehnat loutky, k loutkám scénu a v neposlední řadě kulisy. A když už to všechno máte, musíte najít herce a texty.
Jenomže na začátku nebylo nic. Tedy kromě nadšení. Ale právě díky nadšení se podařilo dohodnout spolupráci s panem Jiřím Barešem, řezbářem Loutkového divadla Drak, který nám do začátků zhotovil čtyři krásné loutky. Dále pak s výtvarnicí Petrou Bartošovou, ta nám nakreslila tři sady kulis, a s dalšími lidmi, díky jejichž pomoci byla vyrobena scéna. A když už jsme to všechno měli, zbývalo jen vybrat to správné místo. Tím byla bezesporu největší třída na škole.
Zanedlouho stálo divadlo ve třídě na stupínku a ke konci školního roku 1998/1999 se několik dětí rozhodlo, že si vypůjčí od prof. Hoškové loutky a zkusí zahrát nějaké pohádky. Netrvalo dlouho a na jejich snažení se chodili dívat žáci několika tříd. Během prázdnin byla třída za pomoci dalších dobrodinců přestavěna. Byl zbourán stupínek a třída byla přepažena zdí s kukátkem pro scénu. Zvětšil se i počet loutek v divadle. Ke kašpárkovi, čertovi, princezně a princi přibyli král a služebná.
Vyučování loutkohry se ujala paní profesorka Hošková a byli to převážně žáci tehdejších sekund, kteří pod jejím vedením nacvičili první loutkovou hru - Začarované sedátko. Začátky byly, jak už to tak v divadle bývá, velmi těžké. Studenti se nejprve museli naučit zacházet s marionetami. Připomínám, že jejich ovládání je velice náročné, vyžaduje mnoho úsilí a dobrou přípravu. A když už loutkoherci své divadelní náčiní ovládli, čekal je další oříšek. Tentokrát v podobě úpravy textů pro možnosti našeho divadla. Ale ani rekvizity k nám nepřiskákaly samy, a tak museli herci vyrazit na půdy a obstarat další potřebné věci, vyrobit kostýmy pro postavy, na něž jsme neměli loutky, vymýšlet kombinace kulis a další vylepšení. Současně s prvními kroky divadla jsme řešili otázku. Jak se budeme jmenovat? Tento oříšek nám pomohl rozlousknout pan profesor Hynek Bláha – vyslovil jméno Balbínek. Všichni nadšeně souhlasili. Nesmíme však zapomenout na paní profesorku Dagmar Blehovou, která pro nás vymyslela logo divadla - kašpárka vykukujícího za oponou. I ten se všem moc líbil.
Ale to už se na světlo světa prodrala druhá hra - Začarovaný princ. Stejně jako tu první ji upravili naši studenti a jednu roli vytvořili pro živou postavu. Tou byl medvěd. Mezi diváky sklidil velký úspěch a také díky němu se divadlo dostalo zas o kousek dál. Po zakoupení kvalitní zvukové techniky bylo divadlo již patřičně připraveno pro malé i velké diváky. Tedy pro malé děti z Církevní základní školy z Hradce Králové a pro jejich velké protějšky z Biskupského gymnázia.
Na konci školního roku 1999/2000 se několik herců z našeho divadla zúčastnilo mezinárodní výstavy EXPO 2000 v německém Hannoveru, kde spolu s dětmi z ostatních zemí spolupracovali na divadelním projektu Faust.
A je tu třetí hra - Není mistr jako mistr aneb jak švec ke štěstí přišel. Náročnější text, náročnější provedení a hlavně větší využití dostupné techniky - naše první hra se zvukovými efekty, kterou napsali sami studenti na motivy kašpárkovské loutkohry Není mistr jako mistr. Hra sklidila úspěch nejen mezi studenty Biskupského gymnázia a mezi dětmi z naší základní školy, ale líbila se také zahraničním návštěvníkům. Poslední dějství přeložila do polštiny Veronika Jasinková, studentka 4.B, a představení pro polské kamarády se opravdu povedlo.
Ale doba jde dál a s dobou také naše divadlo. Internet se stává běžně používaným médiem, a tak ani my na něm nesmíme chybět! Po troše práce přichází na svět internetová stránka - www.sweb.cz/balbinek, kde se o nás dozvíte takřka vše. Současně s naší internetovou prezentací se rodí čtvrtá hra - Princezna Čárypíše. Ještě náročnější provedení, ještě více zvukových efektů. Hra nejúspěšnější. Hra, jež měla nejvíce repríz. Hra, jejíž část do angličtiny přeložila paní profesorka Marcela Mastíková a kterou zhlédli kromě českých studentů také dánští návštěvníci. To už se ale dostáváme do školního roku 2001/2002 a divadelníci sahají po páté hře. Opět zažili těžké chvilky při pátrání po textech, ale nakonec vybrali a sami upravili dvě hry. Přestože v tomto školním roce studentům doslova "nepřál rozvrh," rozhodli se nazkoušet Kouzelníka a myš a zatím technicky nejnáročnější hru - Kašpárkova kouzelná kniha. Při jejich realizaci nám pomáhají dvě úplně nové loutky – babizna a loupežník.
Školní rok 2002/2003 přinesl novou vlnu studentů z Prim, činnost divadla se soustředila především na to, aby se naučili "zacházet" s loutkami. Vyvrcholením snahy souboru bylo představení Kašpárkova kouzelná kniha.
A už je tu školní rok 2003/2004. V řadách našeho divadla se objevují další mladé posily a my se dostáváme k další hře, tentokrát vypůjčené z Divadla Járy Cimrmana. Pohádka, která u dětí propadla se jmenuje Dlouhý, Široký a Krátkozraký.
A co říci závěrem? Snad jen to, abyste se i vy přišli podívat, jaké se může hrát divadlo, když máte dostatek fantazie, trpělivosti a nadšení.